Polarizace společnosti, resp. společenských názorů, se nemusí nutně odehrávat jen na politické scéně. Kontroverzních témat se objevuje spousta i v komerční sféře, nebo jak se „drsňácky“ říká, ve světě byznysu.

Často skloňovaným tématem je leadership versus management. Téma, které se v optice polarizace dostalo do dvou protichůdných extrémů, kdy na jedné straně je manažer, zlověstný mocipán, a na straně druhé je „cool“ lídr, člověk z lidu, který všem ukáže směr, a díky svým skvělým charakterovým vlastnostem je dovede do země zaslíbené.

Nezřídka se dokážeme vůči protichůdným ideám vymezit takovým způsobem, že začneme koukat na věci černo-bíle a skončíme v pasti uvažování „my vs. oni“. Je to pochopitelné. V jisté evoluční fázi tento způsob uvažování znamenal přežití nebo smrt. V dnešní době komplexních systémů a provázanosti je takovýto pohled však velmi nebezpečným předsudkem. Dnes potřebujeme být schopni se zastavit, utáhnout ego a uzdu vlastnímu přesvědčení, a co nejobjektivněji posoudit co „oni“ dělají dobře a co „my“ děláme špatně.

Pojďme tedy posoudit oba extrémy.

Manažer v extrému v podstatě nemá žádnou práci. Úkoly má úspěšně delegované po své linii a může už jen „honit“ a „buzerovat“ své poddané. Nechá se snadno opíjet svěřenou „mocí“ a jeho názor je brzy roven slovu božímu. Na konci dne slízne smetanu za dobře odvedenou práci, kterou za něj vykonali ostatní. Je nenáviděn. V těchto extrémech se ocitají lidé, pro které je leadership sprosté slovo a výmysl hipsterů z krachujících startupů. Nepotřebují, aby je tým následoval, mají přece nástroje a páky na to, aby lidé prostě poslouchat museli.

Lídr v extrémním pojetí má práce více než mu 24hodinový den umožní zvládnout. Nejen, že určuje směr, ale nebojí se vyhrnout rukáv a směle se vrhá do práce. Vše se svými lidmi diskutuje a nebojí se otevřeně přiznat, když něco neví nebo se mýlí.  A protože je „dobrák od kosti“, brzy dělá práci i za ostatní, až nakonec celou káru táhne sám. Jeho tým se veze a směje se mu, jaký je to s prominutím blbec. Na konci dne stojí nad rozlitým mlékem a je krůček před vyhořením. Je milován. V tomto extrému se ocitají lidé, pro které je management sprosté slovo a výmysl „kravaťáků“ z odporných korporátů. Lidé jej následují zcela dobrovolně, až se nakonec vlastně velmi rádi vezou.

Cool, takže manažer i lídr je vlastně špatně. Co s tím?

Hledejme zlatou střední cestu. Možná průměrnou, možná ne tak hip a sexy, ale zcela jistě dlouhodobě udržitelnou a prospěšnou jak pro vedoucí pracovníky, tak pro celý tým, potažmo firmu. Ideálně tedy hledáme Lídrožera (nikoliv lídrožrouta) nebo Manadra, jak je komu libo.

Potřebujeme, aby vytyčený cíl a směr všem dával smysl. Nechceme do něj však lidi dotlačit, ani dotáhnout. Je zapotřebí jasně vymezit kam a proč jdeme, a nastavit mantinely, které nelze překročit. Pak nastavit měřitelné ukazatele úspěchu. Nejčastěji jsou to takové, které měří míru přidané hodnoty, nebo prostě rovnou zisku. Měříte a řídíte opravdu jen to podstatné. V rámci nastavených mantinelů však necháte své lidi dělat, jak nejlépe sami uznají za vhodné, opakujete jim vizi a směr, a ujišťujete sebe i ostatní, že stálé dává smysl, i za měnících se okolností a podmínek. Dáváte jim plnou podporu, a staráte se o ně jako o vlastní. Jen nesmíte sklouznout k tomu, že děláte práci za ně – to už jeden ze zmiňovaných mantinelů. Pokud se kolega veze, je třeba mu to dát na vědomí a vrátit jej zpátky do hry – tedy za předpokladu, že ještě stále hrát chce a může.
 
Schopnost věci řídit a delegovat je stejně důležitá jako schopnost nadchnout a inspirovat. Je však zapotřebí najít rovnováhu v obou skloňovaných přístupech. Pokud jste manažerem, kterému se dostává neformálního uznání a respektu z řad vašich lidí, pak jste osobou na správném místě, stejně tak jako lídr, který je respektován a následován pro své charakterové vlastnosti, přístupu k lidem, ale i své kompetence. V tuto chvíli jste vlastně jedna a tatáž osoba. Gratuluji, jste Lídrožer :).

Pokud nejste Lídrožer v jedné osobě, pak nezoufejte. Pořád je možné vytvořit tandem, nebo pracovní skupinu, kde se doplní manažerské kompetence a schopnosti neformálního lídra. Když budete ochotni přiznat, že každý může mít v něčem pravdu, a využijete to, co každý dělá nejlépe, pak můžete nabrat vytoužený směr a zajistit to, že lidi za vámi půjdou rádi a dobrovolně. Zbavíte se mocenských hrátek a zbytečných frikcí, které vznikají při klasickém úkolování. Dejte lidem důvěru – ale občas je prověřte. Dejte lidem svobodu – ale jen v rámci určitých mezí. Poznejte, kde ve společné činnosti narážíte na extrémy a hledejte rovnováhu všech protichůdných faktorů, které se na vás valí ze všech stran.

Jednou z možností, jak neformální lídry ve firmách identifikovat je nástroj Frank od společnosti PurposeFly. Zjistěte, jak si u vás ve firmě nebo v týmu stojí management a koho lidé skutečně respektují. Můžete být příjemně (i nepříjemně) překvapeni. Ale to už vše záleží na tom, jak se k celé věci postavíte.  

Autorem článku je Kamil Tomáš, product manager nástroje Frank společnosti PurposeFly.